O nás
Pomalá cesta vína
Vinařství Komarov,Komarov.Žena mě často říká,jak se jí zase někdo ptal,jestli jsem tedy Rus nebo Fin a jak se se mnou vůbec domluví.Tak začnu trochu z hloubky času..
Moji předkové žili kdysi na území středních Čech,podle vyprávění příbuzných snad někde na Českobrodsku.Odtud odešli na na konci 19.století do rumunského Banátu,kde mí předkové, bratři Hrůzové založili osadu Svatá Helena.Po osvobození Bulharska od Turků,odjela část osadníků Svaté Heleny do Bulharska.Říká se,že do těch krajů odjeli,na pozvání bulharského cara,který novým osadníkům nabídl dobrou půdu. Část na vorech,po Dunaji,část povozy.Po mnoha útrapách a problémech nakonec zůstali ve obci Vojvodovo.Tam chovali dobytek,obdělávali pole a malé míře se věnovali i vinařství.Mluvili spolu stále česky,jen v rodinách,kam se přiženil nebo přivdala Bulharka,se samozřejmě mluvilo oběma jazyky.To byl také případ mojí babičky,Anny Komarovové,rozené Hrůzové.V Bulharsku se provdala za Andreje Komarova,akademického malíře,kterého jsem však bohužel nikdy neviděl.Na začátku padesátých let se zabil na motorce u Spálené hospody,kousek od Mikulova..To jsem ale trochu předběhl.Po 2.světové válce a po odsunutí sudetských Němců, zůstalo neosídlené pohraničí.Češi,usídlení v různých končinách, dostali od čs.vlády nabídku,že se mohou vrátit a začít sedlačit na podobné půdě, jako v Bulharsku.Rodina Komarovová s dalšími rodinami tedy někdy kolem roku 1951 odjela z Vojvodova a zpočátku bydlela v obci Nový Přerov.Později se však přestěhovali do Drnholce,kde jsem se narodil i já.
V Drnholci je to samý sklípek a sklep,samá vinice.Celá široká rodina vyráběla víno,když ne z dobrých odrůd ve vinohrádcích,tak z odrůdy Baco,které rostlo na dvorcích z několika hlav.Samozřejmě,jako kluk jsem všechno ochutnával,Bago(tak se tomu říkalo)mě však nikdy nechutnalo.Měl jsem rád svařené víno,které se podávalo na zabíjačkách.Každou zimní sobotu se u některé z babiček nebo prababičky,tety..,konala zabíjačka.V čele stolu seděl praděda Tomáš Hrůza a nám,děckám vyprávěl příběhy z Bulharska,od Dunaje.Pokud měl tedy náladu.Tak jsme si nechali několikrát ročně povykládat událost o tom,jak praděda chodil na sumce k Dunaji, s dalšími sousedy z Vojvodova.Nastražili večer nástrahy,hodili do Dunaje,konec šňůry si ovázali kolem kotníku na noze a šli k ohni spát.Jednou ráno se probudili a kamarád nikde,jen rýha v zemi k řece.Už ho nikdy nenašli.Praděd,velký rybář vyprávěl o sumcích,kteří byli dlouzí 4 metry a měli hrubě přes 100 kg.Byl také velký lovec.Jednou byl v Bulharsku v zimě na lovu,kde ho dohnala směčka vlků.Na poslední chvíli vylezl na strom.Z jedenáctičlenné smečky,musel 7 vlků předovkou zastřelit,než zbytek odtáhl.Měl za dveřmi v Drnholci krásné,perletí vykládané bulharské předovky,jen Bůh ví,kde jim je konec.
Na začátku sedmdesátých let jsme se odstěhovali z Drnholce do Ivančic.Otec začal pracovat na stavbě Železňáku,ivančickém viaduktu,který spojuje Brno se Znojmem.V Ivančicích jsem vychodil ZDŠ a poté tak nějak absolvoval Střední zemědělskou technickou školu.Před i po vojně,jsem pracoval v JZD Neslovice,jako traktorista,kombajnér,opravář,tak jsem se dostal také do vinic,které JZD založilo.Když se v polovině devadesátých let vinice privatizovaly,požádal jsem také o část.Koupil jsem tehdy mladé porosty odrůdy Muller Thurgau,které neměly drátěnku,byly bez sloupků a čtvrtina hlav chyběla.Postupně jsme vše dotvořili,přikoupili další vinice s odrůdou Svatovavřinecké a Neronet a já jsem začal vyrábět víno.Tak začala velmi úsměvná kapitola mého života,protože něco jiného je se dívat,jak to dědové a strýcové dělají,to víno a něco jiného je posbírat těžce vypěstované hrozny a začít lisovat,kvasit,stáčet..velmi brzy i lahvovat.Tehdy bylo asi dobré,že první ročníky se mě povedly,víno všem chutnalo.Hned v těch prvních rocích jsem šel s kůží na trh a obesílal výstavy,kde jsem měl s víny solidní úspěchy.Vína byla hned prodaná,další roky jsem musel přikupovat hrozny,což tedy děláme dodnes.Bohužel přišly také neúspěchy,v podobě kalných vín,vrácených lahví,se sedlinou bílkovin.Také rozkvašená vína v lahvích se zbytkovými cukry, měla za následek,že jsem chtěl s vinařstvím skončit.Vše jsem se učil sám,nikdy jsem nebyl na žádném školení nebo přednášce.Což byla asi chyba.Přečetl jsem sice veškerou dostupnou literaturu o praktickém vinaření v Česku i na Slovensku,ale moje metody /pokus-omyl/byly nakonec tou nejlepší školou.Dnes vím,že při plnění vína do lahví nestačí čistota ,ale ta čistota všeho,co přijde do styku s vínem,musí být ultimativní.Od sterility vnitřní částí plnícího zařízení,hadic,filtrů,až po chirurgické,jednorázové rukavice pro kolegu,který bere do ruky zátky.
Protože jsem se nikdy nezúčastňoval žádných předváděcích akcí,kde různí zástupci firem doporučují stovky a snad i tisíce různých přípravků do vína,zůstal jsem pořád na stejné cestě.Platí u nás to,co rádi říkají všichni vinaři,tedy že víno se dělá ve vinici.Do vinohradů vozíme koňský hnůj,necháme rozložit na kompost,pak to rozhazujeme po vinicích.Trávy nám velmi často spásají kamarádovy ovce.Ve všech vinicích postupně probíráme hrozny a necháváme jen ty nejkvalitnější.
Při výrobě vína nepoužíváme enzymy.Mám stařičký,horizontální lis Wilmes,který lisuje skvělá vína,tak si ho ještě tak 10 let nechám.Výrobu navyšovat nebudeme,sice jsme vysázeli další vinice u nás v Ivančicích,máme také vinici v Drnholci a budeme sázet další vinohrad s odrůdou Donauriesling,ale co vypěstujeme sami,to nemusíme kupovat,tedy produkce zůstane stejná,jen budeme méně nakupovat.
Také musím zmínit to,že jsme se už kdysi rozhodli,že nebudeme pobírat žádné dotace,Nedostáváme a nedostali jsme tedy ani jedinou korunu,ani na plochu,ani na žádný stroj nebo přístroj.Pokud něco chci,musím na to našetřit.
Postupně budu přidávat další povídání o našich vinicích,z každé části máme rozbory půdy,popíšu jednotlivé spony našich vinic a také všechny další odrůdy.
Pokud jsi milý čtenáři dočetl až sem,a nenudil ses děkuji a budu rád,když přijdeš ochutnat něco z toho,co jsme vytvořili v našich vinicích a sklepích.Pokud Tě však nic nezaujalo,jednoduše zavři tyto stránky,snad se nic neděje.
Zdraví Roman Komarov Ivančice